Hvězdný večer Františka Váni

Jak říkal Tracy McGrady: Když je koš jako stodola

 

S BUDOUCÍM UČITELEM TROJEK FRANTIŠKEM VÁŇOU Je to docela pech. Máte za sebou životní večer a hned po něm se místo návalů radosti a slavení musíte začít stresovat. Protože už ráno vás čeká těžká zkouška na vysoké. Kdy vašeho profesora rozhodně nezajímá, že jste den předtím přepisovali dějiny basketbalové ligy. Jenže jak říkala máma Forresta Gumpa - „život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, jaký bonbon na tebe vyjde“. Ani tenhle 20letý mládežnický reprezentant tak ještě ve středu v poledne nemohl tušit, že večer před čtvrteční písemnou zkouškou z anatomie na UP Olomouc zažije takovou slávu jako 9 trojek z 9 pokusů, což se ještě v jednom zápase nikdy nikomu nepovedlo, alespoň podle dochovaných záznamů. Navíc jen Pavel Miloš (dvakrát), Petr Treml a Will Chavis vyskládali za posledních dvacet let v české nejvyšší soutěži víc trojek než on. A budoucí učitel angličtiny a tělocviku si už může být jistý slovy nymburského kouče Amiela, který po posledním měření sil s Olomouckem s jeho senzačními 20 body prohlásil, že příště už si na něj bude muset dát pozor. A platit to bude nejen tuhle sobotu v Nymburce. Navíc pokud bude takhle pokračovat, možná si František Váňa na to učitelství ještě nějaký pátek počká…   

Františku, jak složité to pro vás bylo srovnat se na těžkou čtvrteční zkoušku jen pár hodin po životním výkonu? 
Bylo to hodně těžké, už proto, že ve středu po zápase mi psalo hodně známých gratulace a podobně. V životě mi naráz nenapsalo tolik lidí, dostal jsem snad šedesát zpráv, i od spolužáků ze školy. A ten den se tak nedalo soustředit na nic jiného než na zápas.
 
Jak se tak skvělý a hodně nečekaný výkon s 31 body vlastně mohl přihodit, když tu mluvíme o hráči, který sbíral v této sezoně většinou jen jednocifernou minutáž a pouze jednou zvládl víc než 8 bodů a víc než 2 trojky?
Základem je mít dobré spoluhráče, kteří mě pokaždé našli volného, což se stalo téměř při všech mých pokusech. Většinou to tedy nebyly nijak těžké střely přes hráče. A pak je potřeba mít den a horkou ruku a hlavně se z toho nepodělat, když dá člověk tři čtyři trojky v řadě. Je nutné se dál soustředit a pokračovat ve stejném tempu.
 

I ze skóre utkání (111-82) je patrné, že obrana kolínských soupeřů vám palbu nějak zásadně neztěžovala, že?
Nechtěl bych ji zase shazovat, ale asi si dokážu představit, že pokud by mě bránili trochu těsněji, bylo by to mnohem těžší a třeba bych tolik střel ani nedal.

Po kolikáté trefě, už se začalo hrát víc na vás?
Když jsem dal první dvě trojky, říkal jsem si, že to vypadá docela slibně a nepřestával jsem střílet. Pak tam padla jedna trojka s faulem a to už jsem se cítil v laufu a jenom jsem se snažil neposílat tam nějaké „blbosti“, což se mi celkem dařilo. Vůbec nejtěžší střela přišla na začátku druhé půlky, kdy jsem to do té doby měl 5/5, a jak to často bývá, když se hráč chytne v první půlce, v té druhé už to nemusí být stejné. Jakmile ale spadla i ta šestá, měl jsem jasno, že je to můj den… A taky mi už koš připadal nějaký větší. Jak to jednou řekl Tracy McGrady, když dal těch 13 bodů za 33 sekund, že koš byl ten den velký jako stodola, tak mně to přišlo podobné. (usmívá se)

V této sezoně jste měl větší nástřel trojek jen doma s Nymburkem (8/4), kdy jste při oslabení sestavy využil větší šance rovnou ke 20 bodům. Je to tak, že jste dosud nefiguroval ve skauting reportech soupeřů?
Je to možné. Právě s Nymburkem jsme hráli hodně my, mladí, a docela jsme se předvedli. A na mě vyšlo víc střel. Všichni jistě víme, že hlavní střelec je u nás „Luke“ Palyza a většina přihrávek tak míří k němu. Já jsem takový „zaskakující střelec“. S Nymburkem jsem ale dostal větší prostor a snažil se ho víc využít. A to samé teď s Kolínem.

V minulé sezoně s průměrem necelých 10 minut jste jediné střelecky dvojciferné zápasy zažil proti Opavě a opět s Nymburkem, kdy jste dal 4 a 5 trojek. Stáváte se specialistou na mistra, nebo vás zatím nebral za takovou hrozbu?
Je to možné, protože trenér Amiel naposledy říkal, že už si na mě budou muset dát pozor, protože se mi daří převážně proti nim. A budou s tím muset něco udělat. Tak uvidíme teď v sobotu, jestli se mi proti Nymburku zase zadaří.

No, po středě už asi nemůžete počítat s tím, že by si vás někdo nevšímal.
Asi ne. Na druhou stranu  pro mě je to i trochu škoda, že už si mě teď možná budou hlídat víc.



Vašich 9 trojek znamená sdílený pátý nejlepší výkon za posledních 20 let v lize. Co to pro vás znamená,  že lepší jsou jen Pavel Miloš, Petr Treml a Will Chavis, kteří dali nejméně 10 trojek?
Znamená to pro mě ohromnou čest a je to zároveň můj největší střelecký úspěch v životě. Nikdy jsem tolik trojek v soutěžním zápase nedal  a překvapil jsem tím i sám sebe. Teď nezbývá než v tom pokračovat dál a navázat na to.

Minimálně v mládeži vás ale za trojkaře považovat šlo?
Sám sebe jsem v kategoriích U17 a U19 za střelce považoval a myslím, že i ostatní týmy a trenéři včetně těch mých. Tuším, že zatím bylo mým maximem z jednoho zápasu sedm trojek.

Slíbil vám po zápase s Kolínem kouč Benáček už o něco výraznější herní čas než těch v průměru 11 minut na utkání?
O tom jsme se zatím ještě nebavili, tak uvidíme.

Vy prý střelbu pravidelně trénujete i s elitním trojkařem celé ligy Lukášem Palyzou. Je to tak?
Zaprvé máme střelecké tréninky, kde se věnujeme hlavně trojkám. A po zápasech často zůstáváme v hale, pokud je tam volno, s Adamem Gogou a Márou Sehnalem a střílíme spolu. Jedeme série trojek, abychom si tu ruku seštelovali, a pomáhá to.

Vyjdou vám při střeleckých trénincích někdy i lepší čísla než kolegovi Palyzovi?
Někdy jo. Občas se zadaří, že ho i porazím, když hrajeme nějakou soutěž, ale pořád je vidět, že méně omylnou ruku má on.

Kolik jste dal v tréninku nejvíc trojek za sebou?
Nikdy  jsem to pořádně nepočítal, až před dvěma týdny a to jsem dal 22 za sebou.

Tak to už se ten rekordní zápas asi blížil…
Jo, je to možné. (směje se)

Na vašem facebookovém profilu po středečním historickém zápisu někdo poznamenal, že vaše babička by byla pyšná. Byla vaší velkou fanynkou?
Celá moje rodina mě hodně podporuje,  čehož si moc vážím, a právě babička byla jednou z mých největších fanynek. Jsem celé rodině opravdu vděčný, že mě při tom drží a podporuje, což je asi sen každého sportovce.